Zdravý vývoj dítěte vyžaduje, aby maminka byla nejen milující a vnímavá, ale i silná a odolná – bez citové závislosti na dítěti.

Školní útoky jsou tématem, které nás děsí a kterému se chceme vyhnout. Přesto je důležité být na ně připraven a vědět co dělat, když nastanou.

Imposter syndrom, česky nazývaný syndrom podvodníka, je psychický stav, při němž má člověk pocit, že není tak dobrý, jak si ostatní myslí nebo jak očekávají.

Už jste se domáhali změny ve vztahu ve chvíli, kdy vám k tomu „zavelí“ vaše emoce? Jaká byla v takové chvíli šance na úspěch? 

Ať je vám v tuto chvíli jakkoliv, pokuste se na malou chvíli vytvořit určitou představu a v budoucnosti se k ní v různých situacích vracejte.

Znáte ty pocity? Takové to „nemůžu se do ničeho dokopat“, „jsem strašně líná/líný“. Co s tím, když to přijde?

Dnes jsou odborníci v léčbě traumatu o velký kus dál, a to mj. i díky systematickým výzkumům a poznatkům z oblasti neurobiologie.

Od pradávna využívali lidé k vyjádření svých myšlenek a pocitů nejen slova, ale také fascinující a nepochybně i „pravdomluvnější“ řeč těla.

Při úzkosti často volíme nefunkční strategii a snažíme se jí vyhnout. Jak postupovat, abychom s úzkostí pracovali efektivně? 

Když se někdo v nemoci dostane k otázkám po smyslu, buďme s ním v jeho strachu, ale nesnažme se za něj odpovídat.

Také vás občas napadá, že se z mnoha činností všedností časem vytratila radost a nadšení?

Mnoho dětí zažívá v souvislosti se školním prostředím stres. Jak můžeme pomoci dětem výzvy související se vzděláváním zvládnout?

Každý žák je jedinečný a přichází do školy s vlastními zkušenostmi, učebními potřebami a styly. Jak si s touto výzvou poradit? 

I zde, v této citlivé oblasti, nebo možná právě proto, že jde o tak citlivé téma, je možné vytvořit dobrý byznys.

Dvě oblasti, s nimiž je každý člověk v průběhu svého života dříve či později konfrontován.

Dát svému dítěti dostatečnou volnost a zároveň mu zůstat nablízku. To může být výzva. 

Techniky mindfulness slouží ke snižování stresu a úzkosti a zlepšují naše zdraví i duševní pohodu. 

Láskyplná péče maminky rozhoduje o tom, jak bude dítě schopné regulovat své emoce v pozdějších životních obdobích.

Patříte mezi lidi, kteří zažívají nepříjemné pocity ve chvíli, kdy mají odmítnout nějakou žádost či nabídku?

Abychom eliminovali riziko syndromu vyhoření nebo jej zvládli, pokud se u nás rozvíjí, potřebujeme ubrat na dokonalosti.

Syndrom vyhoření je spojován s výraznou ochotou a chutí pracovat s lidmi, velkým pracovním nasazením, snahou vycházet druhým vstříc...

Ačkoliv se o syndromu vyhoření poměrně hodně píše i mluví, velmi často se bráníme tomu, aby byla jakkoliv spojována s naší osobou.

Pocit viny – výrazně nepříjemný pocit, s nímž se ve svém životě opakovaně setkávají všechny zdravě vyvinuté osobnosti.

Ovlivnilo vás to, s kým jste žili jako děti či v čase dospívání?

Nestíhám, mám moc práce, všechno se to na mě valí, teď je to náročné, nemám čas...

„Sedím nad tím i několik hodin, čtu si to pořád dokola a ne a ne si to zapamatovat. Prostě mi to neleze do hlavy“.

Můžeme se setkat s tím, že někdo, koho známe a oslovujeme jako dívku, přijde s přáním, abychom jej začali vnímat a oslovovat jako chlapce.

Maminka je tím zásadním člověkem, od něhož dítě přebírá základní hodnoty a normy (pravidla chování) a také určitý pohled na svět a druhé lidi.

Ať se podíváme kterýmkoliv směrem, vždy narazíme na někoho, kdo je v něčem lepší než my. To je fakt a není špatné si to přiznat.

„No tak jsem už prostě taková.“ „Já to tak mám odjakživa.“ „Já už se nezměním.“ „V naší rodině byly všechny ženy… (nějaké)“.

Trápí vás úzkosti a nervozita? Pojďte si dát čtrnáctidenní (či měsíční) výzvu a naučte se zklidnit.

Nabyli jste v průběhu dětství či dospívání dojmu, že lásku a zájem je třeba si zasloužit?

Kolik myšlenek a péče věnujeme reálně svým blízkým? Víme, na co myslí? Víme, co je trápí? Máme pro ně to nejlaskavější chování?

Trauma není vidět. Při pohledu na děti a dospívající, kteří se do naší země přesunuli z Ukrajiny, nemáte ani tušení o tom, co se odehrává v jejich myšlenkách.

Věta, která v rodiči nikdy nemůže vyvolat pozitivní emoce. Vždycky po ní bude následovat otázka, obava či strach, ale výjimkou nejsou ani výčitky svědomí.

Jsme tak často vystavováni vlivu všemožných rádoby psychologických či spirituálních názorů, až jsme začali pochybovat sami o sobě.

Mimořádné události v nás vyvolávají mimořádné myšlenky i mimořádné (neobvyklé a intenzivní) emoce.

V posledních dnech zažíváme mimořádné události, něco, co přesahuje naše dosavadní zkušenosti a zároveň něco, na co nemáme vytvořené efektivní a osvědčené zvládací strategie.

Stává se vám, že se s někým bavíte, a ač vám už dávno není pět ani deset let, cítíte se po rozhovoru s ním jako neschopné a nezkušené malé dítě? 

Pojďme získat odstup od každodenních problémů, které nám události posledních měsíců přináší, a trochu se nad tím vším pousmát.

Jak v poslední době spíte? Jaké myšlenky vám běží hlavou, když nemůžete usnout a když se během noci probudíte? Jak se cítíte ráno po probuzení?

Mezi méně známé poruchy příjmu potravy patří ortorexie, bigorexie nebo drunkorexie.

Konflikty byly, jsou a budou. Můžete se ale naučit techniky, jak jimi projít s vnitřním klidem a nenechat se vtáhnout do situací, které vám berou energii. 

Podle údajů ze statistik Národního ústavu duševního zdraví došlo v době pandemie koronaviru k trojnásobnému nárůstu depresí.

Podle údajů Národního ústavu pro duševní zdraví došlo od listopadu 2017 do listopadu 2020 k dvojnásobnému nárůstu úzkostných poruch v populaci.

Koronavirus, Instagram i chytré hodinky. To vše může přispívat k mentální anorexii.