Poslouchám příběhy lidí o tom, co všechno se v jejich životech děje. O zraněních, která jim způsobili jejich blízcí, o rodinných vazbách, které nebyly ideální, o setkáních, která toho hodně ovlivnila, o událostech, které měly vliv na to, kde a v jakém stavu se lidé aktuálně nacházejí, o konfliktech a závislých vztazích, které se jim nedaří řešit, či ranách osudu, které jim berou sílu, motivaci a nezřídka i naději do budoucnosti. Někdy je to hodně smutné povídání, protože to vypadá, že je člověk do proudu svého života vhozen a pak je různě smýkán sem a tam. Někdy zakotví v pěkně temných vodách a prožívá pocity osamění, které jsou k neunesení. Veškerá snadná řešení a laciné motivační citáty zní jako výsměch. Nepatřičně, povrchně, odtrženě od reality života, který v sobě nese i utrpení, hledání smyslu či pocity beznaděje a zoufalství. 

Psychologická podpora je pro mě ovšem spojena s nadějí. S uznáním faktu, že některé životní situace či celá období mohou být temná a nepopsatelně bolavá. Nicméně i ve chvílích, kdy má člověk pocit, že se na své loďce ocitl někde, kde vůbec nechtěl být, nebo že se mu určité věci dějí proti jeho vůli, není jen pasažérem unášeným proudem. V mých představách má každá loďka kormidlo. Ne každý z nás si to ale už uvědomil. Ne každý z nás ho našel. Ne každý z nás sebral odvahu k tomu, aby je uchopil. Ne každý z nás už prožil pocit, že sice někde jsme a nějaké věci se dějí, ale že máme vždycky možnost spolurozhodovat o tom, kam budeme natáčet příď své loďky, svou pozornost. Řada z nás ještě vědomě neexperimentovala s tím, že podle toho, na koho či na co zaměříme svou pozornost, popluje naše loďka více do negativních vod, do negativních pocitů, horšího spánku, černějších myšlenek, zoufalství, nebo do trošku většího klidu, k naději, k úlevě. 

Ať je vám v tuto chvíli jakkoliv, pokuste se na malou chvíli vytvořit určitou představu a v budoucnosti se k ní v různých situacích vracejte. Představte si, že jste na své loďce a že vaše loďka má kormidlo. Zkuste ho najít, zkuste si představit, jak vypadá, jako hladký kruh s výstupky kolem dokola. Zkuste to kormidlo ve své představě uchopit a držet. Myslete na to, že cokoliv, na co zaměříte svou pozornost, je malým pootočením kormidla na jednu či druhou stranu. Myslete na to, že je podstatné, co dnes budete jíst, jak dlouho budete spát, s kým budete mluvit a o čem, na jaké video se budete dívat, jakou debatu budete poslouchat a jestli budete dělat chvíli to, co vás baví, nebo to, čemu byste se nejraději vyhnuli. Uvědomte si, že reálně existují věci, lidé a činnosti, jejichž blízkost či přítomnost je podobná pootočení vašeho kormidla směrem ke smutku, vzteku, strachu, nespokojenosti, a stejně tak existují věci, lidé a činnosti, jejichž blízkost pootočí příď vaší lodi do většího klidu. 

Když se dnes budete rozhodovat, co uděláte a na co se budete dívat, přemýšlejte nad tím, k jakým pocitům vás toto pomyslné pootočení kormidla přibližuje. Zkuste neležet ve své loďce s pocitem, že vás život někam nese. Zkuste myslet na to, že máte kormidlo. Že ho můžete držet pevně. I to je někdy dost, když nemáte sílu zrovna něco výrazně měnit. Můžete se jen pootočit k něčemu, co vám udělá aspoň trošku dobře, nebo jen vynechat jednu z těch ubíjejících věcí, tudíž se nepootočíte směrem, který vám dobře nedělá. Až se na to budete cítit, můžete těch příjemnějších věcí a aktivit či setkání udělat víc a vnímat, že to dokážete. Jsou dny, kdy je třeba jen vydržet, aby nebylo ještě hůř, a vyhnout se tomu, co nás stahuje do deprese či beznaděje. Jsou dny, kdy dokážeme udělat jednu či dvě věci, díky kterým se cítíme aspoň o trošku líp. A jsou dny, kdy můžeme vděčně vnímat, kolik jsme toho schopni sami pozitivně ovlivnit, pokud se naučíme vnímat, co nám prospívá, a dostaneme toho do svých všedních dnů o trochu víc.

Je zásadní, s kým se bavíte a o čem, co vašemu mozku zprostředkovávají vaše oči, uši a další smysly, čemu věnujete svou pozornost, a stejně tak je zásadní, jestli žijete s vědomím, že v různých vodách máte kormidlo ve svých rukou a o mnoha věcech spolurozhodujete. Tuto naději si nenechejte nikým vzít.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková