Mimořádné události v nás vyvolávají mimořádné myšlenky i mimořádné (neobvyklé a intenzivní) emoce. Projevuje se to obzvlášť v situaci, kdy jsme vystaveni pohledu na utrpení bezbranných lidí (např. malých dětí) či svých blízkých, když jsme součástí něčeho, co nedokážeme ovlivnit, nebo když prožíváme přímé ohrožení a obáváme se budoucího reálného či domnělého nebezpečí, které směřuje vůči nám samotným. V případě ohrožení, před nímž nelze utéct a tím jej eliminovat, se velmi pravděpodobně objeví buď strnutí spojené s neschopností přiměřeně reagovat, nebo agresivní emoce a chování. Může se to projevit tím, že lidé reagují podrážděně vůči někomu ve svém okolí, hledají viníky dané situace nebo mají tendenci si vybít vlastní vnitřní napětí, strach, pocity bezmoci či hněvu na někom, kdo je v dosahu a vypadá jako „snadný cíl“, tj. jako někdo, kdo se nebude bránit. Cílem agresivního útoku (slovního či fyzického) přitom může být nejen člověk, který s danou situací nemá osobně nic společného, ale i osoba, která se ze všech sil snaží pomáhat. Své by o tom mohli vyprávět například záchranáři či policisté, kteří se velmi často setkávají s napadáním ze strany lidí prožívajících velmi intenzivní emoce. Důležité je uvědomit si, že tyto negativní emoce nesouvisí přímo s námi. Jinými slovy – agresivní jedinec by byl v této situaci agresivní na kohokoliv, kdo by byl na našem místě. Nejde tedy o nás, ale o vybití emocí toho druhého.

V extrémní situaci může extrémně a nečekaně reagovat kdokoliv z nás. V situaci silného stresu „přepne“ mozek na jiný režim, čelní lalok, který má na starosti přemýšlení a plánovaní, je zjednodušeně řečeno „mimo provoz“ a aktivována jsou ta centra mozku, která nám mají pomoci přežít, a to buď formou útěku, útoku či tzv. „zamrznutí“. I velmi klidný člověk může zareagovat výbušně v případě, kdy vnímá ohrožení, i velmi laskavý člověk může pod vlivem silných emocí a strachu reagovat agresivně. Evolučně najdeme kořeny v potřebě ochrany před nebezpečím.

V souvislosti s válečným konfliktem je nutné počítat s různými emocemi a projevy chování nejen u lidí v oblastech, kde probíhají boje, ale také u lidí, kteří tyto oblasti opouštějí, a u lidí, kteří vnímají své vlastní ohrožení i mimo oblasti přímého konfliktu. Zde už ale ve většině případů nejde o akutní stresovou reakci, kdy mozek funguje tak, jak bylo popsáno výše, ale spíše o dlouhodobé napětí. V tomto případě mají lidé mnohem lepší schopnosti své reakce ovládat, rozlišovat, kdo je za co zodpovědný a kdo nikoliv, a mají také možnost pomocí vůle a určitých morálních hodnot ovládat své chování. Většina lidí si uvědomuje, koho je možné z válečného konfliktu vinit a kdo na něj nemá a nemůže mít přímý vliv, a nenese tak ani zodpovědnost za to, co se děje. Nicméně v realitě života se setkáváme také s jedinci s vyšší mírou agresivity, se sníženou schopností sebeovládání a empatie, s horšími sociálními schopnostmi a často také s nižší inteligencí. V reálném životě je nutné počítat s faktem, že někdo verbálně či fyzicky zaútočí na druhého člověka pouze na základě jeho příslušnosti k nějakému etniku, národu, skupině či profesi. Historie i současnost nám ukazují, že se to opakovaně děje a dít se to bude. Je naivní předpokládat, že se všichni lidé dokážou ovládat ve svých projevech, že jsou schopni promýšlet souvislosti, že se umí vcítit do prožívání nevinné oběti. Řada lidí toho schopná není. 

Když se setkáte s člověkem, který vás obviňuje z něčeho, co nemůžete ovlivnit, zkuste si v první řadě uvědomit, že veškeré projevy této osoby nevypovídají nic o vás, ale odkrývají to, jaký je tento člověk, jaké jsou jeho myšlenky, jaká je úroveň jeho rozumových schopností (inteligence), jaká je míra jeho empatie. Pokud vám to pomůže, myslete na to, že vlastní agresivitu si na nevinných lidech vybíjejí mimo situaci přímého ohrožení ti lidé, kteří jsou agresivní v každodenním životě, lidé, kteří jsou hloupí a nemají patřičný přehled a odstup, lidé, kteří jsou z nějakého důvodu frustrovaní (mají pocit, že nejsou uspokojovány některé jejich potřeby, které s vaší osobou ovšem téměř nikdy nesouvisejí), lidé, kteří vám už dříve něco záviděli (ale nechtěli svou závist projevit), nebo lidé, jimž nejste z nějakého důvodu sympatičtí a teď to projeví naplno, protože mají pocit, že se na vás mohou dívat shora. 

Je důležité, abyste dělali všechno proto, abyste byli v bezpečí fyzickém i psychickém. Je nepříjemné být terčem neopodstatněných obvinění, ale když už se to stane (např. v kolektivu, sousedství apod.), může vám to přinést i něco pozitivního. Ukáže se, komu můžete důvěřovat, kdo při vás bude stát i v těžkých chvílích, koho je dobré si držet od těla, kdo je v jádru dobrý a soucitný člověk a kdo je plný pohrdání a nenávisti vůči druhým. Obecně platí, že s nerozumnými agresivními lidmi nemá smysl diskutovat. Nezajímají se o názory druhých lidí. Jejich cílem bývá prosadit názor vlastní. V rozhovoru s lidmi, které znáte, a kteří se najednou začali projevovat nepřátelsky, můžete zareagovat větou typu: „Je zajímavé, že si myslíš, že v tom má osoba hraje nějakou roli. Kéž bych byl/a opravdu tak mocná/mocný, abych mohl/a ovlivnit to, co se děje“. „Ty máš pocit, že můžeš ovlivnit všechna rozhodnutí politiků v ČR a že jsi za ně zodpovědná/zodpovědný“? „Máš pocit, že moje práce něco ovlivňuje negativním směrem“? S cizími lidmi doporučuji nediskutovat vůbec, protože nikdy nevíte, co můžete čekat od člověka, který se vůči vám chová nepřátelsky, aniž by vás osobně znal, jen na základě jazyka, kterým mluvíte (resp. který učíte), či národnosti, kterou máte. Od agresivních lidí je dobré se držet dál, uvědomovat si, že to oni mají problém v sobě a sami se sebou, že vy jste jim nic neudělali a nenesete ani zodpovědnost za to, co dělají jiní lidé ve vaší zemi či lidé v zemi, jejichž jazyk je vám blízký a je rozšířený, a z toho důvodu jej vyučujete.

Najděte si podporu od lidí, kteří jsou laskaví, mluvte s někým o svých pocitech. Pokud vám to pomůže, tak plačte nebo nadávejte a nepotlačujte své emoce. V případě, že se cítíte psychicky špatně, obraťte se na odborníka, nemějte strach požádat o podporu, o radu, jak lépe zvládat vaši konkrétní situaci. Dělejte dál svou práci, pokud máte tu možnost, dělejte ji dobře a spoléhejte na to, že řada lidí vnímá vaše kvality, vnímá vás jako osobnost, člověka, který má svou hodnotu a může lidem kolem sebe předávat spoustu dobrého. Myslete také na to, že většina lidí je naštěstí vstřícná a ti křiklouni jsou sice výraznější a hlasitější, ale je jich mnohem méně. Klidně si sepište na papír všechny aktivity, které vám přinášejí radost, všechny lidi, kteří jsou vám blízcí a podrží vás, všechno, co vás těší, a snažte se tomu věnovat dostatek pozornosti. Buďte v kontaktu s lidmi, kteří prožívají něco podobného jako vy, a podporujte se navzájem. Představujte si, že nepříjemná slova určitých lidí jsou jako ping-pongové míčky, které na vás dotyčný člověk hází. Je to nepříjemné, je to zbytečné, ale nezasáhne vás to vnitřně, pokud ta slova nebudete brát vážně a nebudete obviňovat sami sebe. Agresivní člověk, jak jsme si jej popsali, je v zajetí svých vlastních emocí a předsudků, kdy svůj názor na jednání několika lidí rozšiřuje na celou skupinu. Nebuďte stejní, nepropadněte pocitu, že jsou všichni proti vám, ale stále rozlišujte, jací lidé se ve vašem okolí vyskytují. Narazíte na lidi omezené a útočné a není jich málo, ale nenechte si jimi vzít přesvědčení, že většina lidí kolem vás je rozumná a laskavá. Na ty se zkuste zaměřit a o ně se zkuste v této složité době opřít.

Přeji nám všem hodně moudrosti, nadhledu, soucitu, naděje, lidskosti a vzájemného propojení při každé činnosti, která pomáhá rozmnožovat a šířit dobro.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková