Následující text je napsán v bodech, protože jsme v období kolem pololetí, a to je čas, kdy se nechce nikomu ve školách číst nic, co není bezpodmínečně nutné, což se týká především souvislých textů. Kromě toho je psán s velkou mírou nadsázky, tak jej tak, prosím, berte. Jeho cílem je pomoci vám na chvilku nabrat odstup od každodenních problémů, které nám události posledních měsíců ve školství i v osobních životech přináší, a trochu se nad tím vším pousmát.

• Studenti a žáci jsou vždycky v přesile. Učitelským mistrovstvím je vytvořit dojem, že ač proti nim stojíte sám (či sama), tvoříte přesilu vy a jejich únava a nechuť být aktivní nesahá ani po kotníky vašemu elánu a úžasným novinkám, které se jim v oblasti svého předmětu právě chystáte naservírovat.
• Učitel musí být dobrý herec. Součástí jeho role je vytvořit zdání, že se má stále skvěle, je trpělivý, rozumí moderním technologiím, zcela souzní se svými kolegy i vedením, chápe individualitu každého dítěte, a přitom ke všem přistupuje stejně spravedlivě, rozumí poruchám učení, chování, příjmu potravy i rodinným problémům (včetně těch, o nichž vůbec neví, že nastaly), všechny má stejně rád, má neomezené množství energie a volného času a k tomu všemu je zcela autentický a nikdy nic nehraje! 
• Kdo si myslí, že při učení jde jen o „odvykládání“ informací, souznění s ŠVP, RVP, TP, třídní knihou a o použití správných cílů, metod, kompetencí a forem, ten o učení nic neví. Hlavní problém spočívá v tom, že takový člověk často ani neví, že neví, a má tendenci se k tomu vyjadřovat stejně tak jako ti, kdo jsou přesvědčeni o tom, že učitelé jen pijí kafe, s radostí rozdávají pětky a užívají si prázdnin. Ani jako psycholog vám nevysvětlím, kde se v lidech bere neochvějné přesvědčení o tom, že potřebujete, aby vám alespoň tu a tam radili, jak na to.
• Rodiče i žáci a studenti si stěžovat budou a budou se (minimálně v pololetních intervalech) tvářit smutně nebo ukřivděně. Zkuste to přijmout jako fakt. Hledat chybu nejdříve (nebo výlučně) u učitele zřejmě podporuje dobré vztahy v rodině a zvyšuje to pocit vlastní hodnoty. (Ačkoliv ne zrovna té vaší).

• Nečtěte články o tom, že za špatnou známku dítěte může VŽDY učitel. Většinou je nepsali učitelé. Pokud psali, většinou už nepracují ve školství. Pokud pracují, bývají nezkušení. Pokud jsou zkušení, jsou to populisté.
• Pokud rodiče nevěděli o známkách svých dětí a vy jste jim je zapisovali – je to JEJICH problém. Navzdory všem, kteří se vás snaží přesvědčit o opaku.
• Zaměřte se na vlastní duševní pohodu. Prospěje to všem. Vám, vašim rodinám, kolegům, žákům i rodičům, kteří se pokusí s vámi komunikovat či vyjednávat.
• Jste-li unavení z práce, vyhněte se posezením s kolegy, kromě povinných porad (tam asi musíte). Když vyjdete ze školy, prchněte k lidem mimo školství a bavte se o všem možném, jen ne o své práci. 
• Pokud vás váš kolega štve, buďte šťastní, že vás neučí.
• Pokud vás váš kolega štve hrozně moc, buďte rádi, že neučíte vy jej. Představte si to peklo, kdybyste se museli několikrát týdně tvářit, že jej rádi vidíte a jeho otázky, poznámky, či provokace považujete za originální. Uznejte sami, že to byste nedali. 
• Myslete na to, že většina lidí, kteří vás přesvědčují o tom, že by to dělali lépe, by to ve skutečnosti nedělala vůbec, a když už, tak mnohem hůř. Je super, že tu práci děláte a mnozí i s láskou a vysokým nasazením.
• Pečujte o sebe. To za vás nikdo neudělá, protože nikdo netuší, kolik toho zrovna teď na svých bedrech nesete.
• Navzdory tomu, že vás to asi na fakultách neučili, zkuste vyhledávat chvíle, kdy nebudete myslet na druhé, ale na sebe. Odpočiňte si. Jen tak vás nebude opouštět humor a nadhled. A toho je nám v této době obzvlášť zapotřebí.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková