Někdo hezky zpívá, někdo je schopný mluvit suverénně bez přípravy, někdo se obdivuhodně věnuje svým dětem, někdo dokáže udržet dlouhodobý partnerský vztah, někdo překoná vážnou nemoc, podává skvělé sportovní výkony, vypadá dobře, má úžasný smysl pro humor, je velmi oblíbený, je profesně zdatný, překonal těžkou životní událost a pomáhá ostatním, fotí, kreslí, publikuje, vede, řídí, nenápadně a tiše pomáhá, někdo bere život s lehkostí a někdo je prozíravý a umí se připravit na to, co může přijít v nelehkých dobách. Ať se podíváme kterýmkoliv směrem, vždy narazíme na někoho, kdo je v něčem lepší než my. To je fakt a není špatné si to přiznat. Řada lidí něco dokáže či zvládá lépe než já. Někdo má dar, který já nemám, schopnost, která mi schází, vlastnosti, jež pro mě nejsou typické. Zaměříme-li se na porovnávání sebe samého s okolím, vždycky najdeme někoho, kdo je v něčem dál či výše. Často můžeme nabýt dojmu, že pokud je někdo v něčem lepší, jsme zákonitě my těmi horšími. Na základě toho pak o sobě pochybujeme, skrýváme své pravé já, přetvařujeme se, podceňujeme se a nepouštíme se do věcí, do kterých bychom se pustit mohli. 

Být v něčem horší ovšem neznamená být horší. Vnímáte ten rozdíl? Být horším ve zpěvu neznamená být horším člověkem. Být méně schopným v prezentování neznamená být méně schopným. Každý z nás má jiné vlastnosti, jiné schopnosti, jiné nadání, jiné role a chcete-li i jiné životní „úkoly“. Při uvažování o vlastní hodnotě můžeme využít dvě různé perspektivy. Perspektivu srovnávání se s ostatními, kterou využíváme téměř automaticky, která toho ale ve skutečnosti vypovídá o nás samotných dost málo, nebo perspektivu, při níž se zaměříme pouze sami na sebe a pečlivě pátráme po tom, jaké vlastnosti a schopnosti máme, po tom, co jsme zdědili a v čem jsme byli vychovávaní, a po tom, kam jsme se sami během svého dosavadního života posunuli a kam bychom se dále posunout chtěli. Až ve chvíli, kdy se přestaneme srovnávat, začneme „potkávat“ své vlastní sebe-vědomí, vědomí toho, jací jsme, kde jsou naše silné a kde slabé stránky, k čemu máme předpoklady, co bychom mohli raději přenechat jiným, jaké jsou naše cíle, na co se my sami hodíme a co je pro nás důležité. Tady se můžeme setkat sami se sebou a vnímat třeba to, že nás laskavá a trpělivá péče o děti či staré rodiče naplňuje víc než vedení velké firmy, že se cítíme dobře, když pracujeme poctivě bez ohledu na to, jak pracují lidé v našem okolí, že nás hodina strávená s našimi blízkými naplní více než „olajkované“ příspěvky na sociálních sítích.  

Díky ponoření do sebe můžeme přijít na to, v čem jsme mimořádní, aniž bychom měli potřebu se povyšovat (a tím pádem opět porovnávat), a díky sebe-poznání a sebe-přijetí se můžeme odvážit projevovat navenek skutečně otevřeně. V jednání s druhými lidmi nemusíme být otroky toho, co od nás kdo očekává, a touhy se druhým za každou cenu zalíbit. Můžeme se naučit říkat si v různých situacích v duchu: „Jsem sám sebou, já jsem já“ a na základě toho pak můžeme reagovat, rozhodovat se, dávat najevo své potřeby, projevovat názory apod. Máme naději, že právě toto jednání k nám přitáhne lidi, kteří nám budou skutečně něčím velmi blízcí, a kromě toho máme také mnohem větší šanci, že se budeme v životě posouvat tím směrem, kterým skutečně chceme, který je pro nás přirozený a správný, a nebudeme zmatení z rozdílných požadavků různých lidí z našeho okolí. 

Kdo se snaží zalíbit, nebude nikdy spokojený. Nikdy nevyhoví všem a nikdy nebude sám sebou, protože je to nereálné. Bude se stavět do různých rolí, přizpůsobovat se a věnovat se oblastem či aktivitám, jimž se sám vlastně ani věnovat nechce. Bude frustrovaný z trvalého pocitu vlastní nedostatečnosti. Ať se bude snažit jakkoliv, vždycky se objeví kritika, vždycky uvidí někoho, komu jde něco líp. Dlouhodobé opomíjení vlastních potřeb navíc vyústí v pocity marnosti, prázdnoty či hlubokého smutku a apatie. Člověk, který se naučí nesrovnávat se s druhými, zvýší svou šanci na vybudování zdravé identity a sebedůvěry. Díky rozvíjení schopnosti být sám sebou a chovat se autenticky člověk také zvyšuje vlastní psychickou odolnost. Je odolnější vůči kritice, požadavkům okolí, sociálnímu tlaku i manipulaci. Schopnost být co nejméně závislý na hodnocení druhých lidí a schopnost neporovnávat se s nimi nám dává větší svobodu využít to, co je pro nás jedinečné, k uskutečňování vlastních cílů a rozvíjení vlastních schopností. Díky tomu se zvyšuje naše šance zažívat vnitřní uspokojení a pocit, že nejsme oběti okolností, ale spolutvůrci vlastních životů a vztahů.

Myslete na to, že máte své cíle, své cesty k nim, své úkoly a pro ně potřebujete zřejmě právě své jedinečné vlastnosti. Někdo potřebuje být mírný a trpělivý, někdo tvrdohlavý a vytrvalý. Někdo se potřebuje nadchnout a jít do rizika, někdo v životě potřebuje stabilitu a opatrnost. Buďte vědomě sami sebou a užívejte si té možnosti. Až se budete chtít porovnávat, zkuste se porovnat s tím, jací jste byli před měsícem, před rokem, před dvěma lety. A až se budete chtít měnit, zamyslete se nad tím, v čem a kam byste se rádi posunuli v budoucnosti. Vy sami. Když už budete něco srovnávat, srovnávejte své dřívější já s tím současným, a to současné s tím, po kterém toužíte. Člověk vedle vás nemá vaše geny, zkušenosti, zranění, vlastnosti ani cíle. To, jaký je on, nevypovídá o vaší hodnotě vůbec nic.

Nezapomeňte. „Jsem sám sebou. Já jsem já.“

Mgr. et Mgr. Eva Martináková