„Ach jo, nevím, co se děje, ale posledních pár dnů jsem úplně marná/marný. Nic se mi nechce. Už jsem na sebe úplně naštvaná/naštvaný.“ Znáte ty pocity? Takové to „nemůžu se do ničeho dokopat“, „jsem strašně líná/líný“. Co s tím, když to přijde? Překonat to vůlí, nebo na to jít úplně jinak?  

Pokud víte, že to není vaše celoživotní nastavení, kdy se prostě vždycky ke všemu musíte dlouho přemlouvat, nebo důsledek nějaké zjevné akutní nemoci, můžete to tentokrát zkusit vědomě a zvídavě přijmout jako zajímavý signál. Jako informaci, která na vás čeká, když kolem ní bez povšimnutí neproběhnete, a která vás může obohatit, když budete jednat jinak než obvykle. Když se tentokrát chvíli nebudete do ničeho nutit, když na sebe nebudete vyvíjet tlak, když nebudete sami sebe zrazovat vnitřně vyslovenou větou, že jste jen líní a je třeba se prostě vybičovat k aktivitě. Velmi pravděpodobně je ta nechuť totiž informací z vašeho těla. Třeba o tom, že vám chybí tekutiny, kyslík, pohyb, denní světlo či kvalitní spánek, že se v těle neviditelně něco děje (třeba skrytý boj s viry či rozkolísané hladiny hormonů). Nebo mu chybí zklidnění po náročných výkonech a únava je důsledkem fyzického či psychického přetížení, které sice už mohlo odeznít, takže jej nevnímáte jako příčinu toho, jak se cítíte právě teď, ale ve skutečnosti to jedna z příčin může být. 

Naše tělo, naše psychika, případně obojí nám hlásí, že se něco děje. Možná už bylo moc povinností, moc péče o druhé či našich vlastních nároků na sebe samé, možná nám chybí něco, co je pro naši vnitřní pohodu důležité, možná máme pocit, že si odpočinek musíme zasloužit. Jak to rozklíčovat? Jak se dnes má vaše tělo? Co v něm v tuto chvíli cítíte? Zkuste ho chviličku pozorovat. A pak si, pokud chcete, položte další otázku. Kdybyste teď měli víkend, den (půlden, hodinu…) jen a jen pro sebe, co byste dělali? Zkuste na chviličku s laskavostí vůči sobě pátrat po svých potřebách. Zkuste si uvědomit, jestli vám chybí lidé nebo klid bez lidí, urovnání nějakého sporu či dořešení křivdy, jestli vám chybí aktivity nebo nicnedělání, jestli vám chybí něčí péče a zájem, sebepéče nebo obojí. Zkuste přijmout myšlenku, že ta nechuť, únava či rozmrzelost mají svůj důvod, a když se vám podaří najít to, co teď nejvíc potřebujete a dopřejete si to alespoň v omezeném rozsahu, nechuť pravděpodobně zmizí, odezní nebo se zmírní. I to je úspěch. I to stojí za to. Zkuste jednou netlačit sami sebe do povinností, které nejsou nutné, zkuste omezit rozsah toho, co děláte, nebo ubrat na intenzitě. Pokud to jen trochu jde, věnujte co nejdříve nějaký čas sami sobě a nedělejte to, co byste měli, ale to, co byste (alespoň 20 minut) dělat chtěli.

Pokud se naučíme vnímat své potřeby a pocity v těle a dopřávat si chvíle klidu a nicnedělání průběžně, je menší pravděpodobnost, že se nám únava a vyčerpání nastřádá a „sebere nám životní energii“ na delší čas. Chce to ale rozvíjet jednu dovednost. Nevnímat pocit „nechce se mi“ jako lenost, ale jako podnět k zastavení a zamyšlení, co je za tím. Ptát se, jestli netrávíme příliš mnoho času činnostmi, které dělat nechceme a které nás vyčerpávají, nebo přišlo období v měsíci, části roku či životní etapě, které nám přirozeně naznačuje, že bychom potřebovali zpomalit, upravit si nějaké hranice či změnit něco v tom, čemu se věnujeme.

Až na vás přijde zase někdy ten pocit, že se vám nic nechce, zkuste k sobě být laskaví a klidně si řekněte: „tak jo, asi to teď potřebuju“. Vaše okolí na vás nároky mít bude a budete je na sebe mít i vy sami. Zatímco ale vaše okolí nemůže vědět, kolik toho na vás reálně leží a jak se v tom cítíte (a proto málokdy někdo přijde s nabídkou úlevy a odpočinku), vy se to můžete naučit sami u sebe vnímat a reagovat na to. Zkuste nabrat síly, když máte pocit, že vám chybí. Dopřejte si odpočinek, když se cítíte unavení. Odmítněte to, co nechcete. Zdá se vám to v reálném světě složité? Složité je změnit toho hodně najednou. Jednoduché je udělat dnes či zítra nějaký malý krok. A další den jej buď jen zopakovat, nebo udělat další. Naše (ne)spokojenost se skládá z mnoha drobných prožitků během dne. 

Pokud vás ve chvíli klidu napadne myšlenka, že nic neděláte a nedokážete nad ní mávnout rukou, začněte aktivně myslet na to, že toho naopak děláte hodně. Právě aktivně vyvažujete stres, povinnosti a zátěž každodenního života. (Čím víc jí aktuálně zažíváte, tím je to důležitější.) Aktivně „dobíjíte energii“ na další dny, pro sebe i své blízké, zlepšujete svou imunitu, uvolňujete napětí v těle, aby vás nebolela záda či hlava a v neposlední řadě rozhodujete právě sami o sobě a svém životě. Bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní. To, že se vám dnes nic nechce, jste si nevymysleli. Je to signál…

Mgr. et Mgr. Eva Martináková