Některé druhy zvířat se po příchodu na svět musí samy přizpůsobit okolnímu prostředí a často doslova bojovat o holé přežití. Lidské mládě je zcela závislé na tom, jaké péče se mu dostane od okolí. Není schopno samo zabezpečit své potřeby. Pokud mu něco je nebo mu něco chybí, je schopné to pouze dávat najevo a domáhat se pozornosti nějaké pečující osoby, kterou budeme pro zjednodušení označovat jako matku, i když to kolikrát nemusí být zrovna ona. Zhruba prvních 18 měsíců rozhoduje o tom, jestli dítě začne vnímat díky dobré péči matky okolní svět jako bezpečné místo a sebe sama jako objekt, který je hodný péče a zájmu. Maminka, která je vyladěná na potřeby svého dítěte, je vnímavá a vstřícná, podporuje u dítěte rozvoj těch mozkových struktur, které zajišťují a umožňují zklidnění, seberegulaci a podporují pocity bezpečí. V prvních týdnech života tyto seberegulační mechanismy ještě nejsou funkční a u dětí, kterým se láskyplné péče a uspokojování základních potřeb nedostává, které jsou zanedbávané, týrané, vystavované hladu, křiku, hrubému zacházení či zneužívání, k jejich rozvinutí ani nedochází. Děti, které byly v raném věku traumatizovány nevhodnou péčí, bývají i v pozdějším věku buď dráždivější, takže reagují často útokem a agresí, nebo naopak pasivní, apatické, popř. s vyhýbavým chováním a snahou unikat ze všech situací, které vyhodnotí jako nepříjemné nebo ohrožující (bez ohledu na to, jestli takové skutečně jsou). Jsou jakoby permanentně ve stresu a stavu nabuzení bez schopnosti se vnitřně zklidnit a uvolnit.

Láskyplná péče maminky rozhoduje o tom, jak bude dítě schopné regulovat své emoce v pozdějších životních obdobích, jestli bude vnímat svět jako bezpečný a lidi v něm spíše jako přátelské, jestli bude umět navazovat a udržovat blízké a bezpečné vztahy, nebo se u něj budou projevovat důsledky nejisté vazby s matkou, takže bude ve vztazích s druhými spíše závislé, odmítavé či bude jeho chování nevypočitatelné. Už během prenatálního vývoje se utvářejí základy jeho sebevědomí a sebehodnoty na základě toho, zda je přijímané či odmítané, a po narození se pak tako nevědomá zkušenost doplňuje o pocit bezpečí a jistoty v případě dobré péče, či o pocit neohraničené dlouhodobé úzkosti v případě nedostatečné péče, či dokonce ohrožujícího chování ze strany pečujících osob. Ačkoliv dítě později neumí verbalizovat (slovně popsat) své zkušenosti z raného dětství, zůstávají uloženy v tzv. emoční paměti a jsou to ony, jež výrazně ovlivňují to, jak se bude vyvíjet mozek i celá nervová soustava a jak bude reagovat v různých situacích.

Výchova nezačíná ve chvíli, kdy můžeme dítěti něco vysvětlit či popsat slovy. Začíná v jeho pocitech přijetí či odmítnutí, v rychlosti a kvalitě, s níž jsou uspokojovány jeho základní potřeby, v pocitu blízkosti stálé osoby, s níž si může vytvářet a rozvíjet blízký a pevný vztah. Vývoj jeho mozku je závislý na dlouhodobém psychickém rozpoložení matky a prostředí, které jej obklopuje. 

Pečujme laskavě o ty, kteří nebudou jednou umět slovy popsat své zkušenosti z prvních měsíců života, ale budou je mít uloženy ve svých emocích klidu či úzkosti, důvěry a bezpečí či pocitu ohrožení. 

Mgr. et Mgr. Eva Martináková