To už trochu přeháníš, ne?

„Ta hrozná hádka s manželem začala z ničeho nic, paní psycholožko. Normálně jsme se bavili a on pak řekl … (doplňte si cokoliv) a do mě jako by něco vjelo a úplně jsem bouchla. Pak mi řekl, ať se vzpamatuju, že se chovám šíleně a že jsem hysterka. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak si fakt už šíleně připadám. Nestalo se mi to poprvé. Byla to vlastně taková blbost, ale mě to úplně vytočilo a já nevím proč. Asi fakt nejsem normální a štve mě to.“

Znáte to? Něco, co vaše hlava (logika, rozum) vyhodnotí zpětně jako banalitu, u vás spustí nečekaně silnou reakci. Někdo něco řekne, nějak se zatváří, použije určitou intonaci a ve vás se najednou „něco spustí“. Něco, co zareaguje jinak, než byste chtěli. Ničí vám to vztahy a ničí to i váš vlastní pohled na sebe sama. Možná hledáte vinu u partnera, možná u sebe. Nevíte, co s tím, protože marně hledáte odpověď na otázku, proč se to děje. Odpovědí může být samozřejmě celá řada a od nich se pak odvíjejí postupy, jak takové situace v budoucnosti lépe zvládat. Může jít o typ temperamentu, který máte vrozený, o fakt, že jste byli v dané chvíli unavení a přetížení a určitou větou či tónem hlasu dokápla pomyslná poslední kapka do poháru vaší trpělivosti a ven se vyvalila spousta starostí, malých křivd, požadavků okolí, neuspokojených potřeb a dalších drobnějších nesnází, které jste neřešili a které se ve vás za den či delší čas přirozeně nastřádaly. Jakákoliv věta pak už může být jen ventilem, jímž se napětí dostane ven.

Existuje ale i jiné možné vysvětlení, nad nímž můžete přemýšlet. Souvisí s vašimi vnitřními zraněními z minulosti. Může jít o zranění z jiných vztahů z nedávné doby nebo o situace a pocity, kterým jste čelili jako děti a dospívající. Uveďme si příklad. Pokud jste jako děti například často zažívali pocity viny z toho, že je vaše maminka nešťastná a smutná, že za to můžete vy, jelikož máte nějaká svá vlastní přání, starosti, nálady či své potřeby, naučili jste se tyto potřeby potlačovat, nedávat najevo. Aniž byste nad tím tehdy přemýšleli, cítili jste se špatně ve chvíli, kdy jste se nějak projevili a maminka se zatvářila zkroušeně, naštvaně, ublíženě či opuštěně. Možná se vám sevřel žaludek, přikrčili jste se, cítili jste napětí a výčitky. Ačkoliv jste si to v tu chvíli neuvědomovali detailně, zaplavily vás nepříjemné emoce, myšlenky a sevřením reagovalo i vaše tělo. Mozek si tuto emoční a tělesnou vzpomínku uložil včetně situace, která jí předcházela.

Ve chvíli, kdy váš partner v dospělosti použije nevědomě takový způsob komunikace, která vám něčím, byť jen letmo a určitým detailem, připomene to, jak k vám před lety promlouvala vaše maminka, nebudete ve skutečnosti reagovat na něj, ale vrátí se vám ty pocity a to napětí, které jste zažívali kdysi. Extrémně nepříjemné emoce, které už nechcete, kterým jste se tehdy nemohli či neuměli bránit. Vy už nechcete být znova v pozici a pocitech malého dítěte. Bráníte se tomu. Věta pronesená v současnosti může být spouštěčem traumat prožívaných v minulosti. Partner nevědomě a většinou i nechtěně trefil vaše citlivé místo. Něco, v čem jste zranitelní. Něco, co probouzí vzpomínky, které často ani neumíte popsat slovy (jsou-li z raného dětství). A nemusí jít jen o vašeho intimního partnera, ale o kteréhokoliv komunikačního partnera. Šéfa či kolegu v práci, kamarádku, paní na poště.

V tomto kontextu dává vaše bouřlivá reakce najednou smysl. Je logická, přirozená a nijak nesouvisí s vaším charakterem či „šíleností“, ale ani s tím, že je hrozný onen nic netušící partner. Možná vás podobné situace, když je budete pozorovat, upozorní na nějaká neléčená zranění z dřívějších vztahů. Možná vám ukážou vaše citlivé místo, o kterém často pomůže v intimních vztazích mluvit. Samozřejmě že může být ve hře celá řada dalších faktorů nebo se u vás smíchají různé příčiny dohromady. Třeba máte cholerický temperament, necitlivého partnera, a ještě ke všemu jste v poslední době nevyspaná a přetížená. Pokud si ale všimnete, že reagujete na některé drobnosti nepřiměřeně silně, a přitom jste se předtím necítila přetížená či napjatá a je i pro vás záhadou, proč tomu tak je, můžete to zkusit nějaký čas pozorovat. Lidé bývají často překvapeni, jaké souvislosti mezi současnou situací a nepříjemnými pocity či traumaty v minulosti začínají nacházet a vnímat. Porozumět sobě a dívat se na sebe přitom laskavě je prvním krokem k tomu, abychom něco mohli začít prožívat či dělat jinak.

Přeji vám, abyste se naučili vnímat a sdělovat, co vás bolí a co potřebujete.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková