Během hry nazývané život se nám postupně dostávají do rukou různé karty. Občas se radujeme z toho, jak jsme díky nim silní a úspěšní, a občas zažíváme chvíle či delší období, kdy nám dělá potíž ráno vstát, dělat, co se od nás očekává, nějak přijatelně se tvářit (ať se okolí nevyptává), a dokonce i spát či jíst. Některé dny a události jsou těžké až k neunesení. Dost špatně se to s někým sdílí, když jsou naše pocity nepřenositelné a z pohledu ostatních nás to „drží“ už příliš dlouho. Pokud jste zrovna v období, kdy je i dýchat náročné a kdy vás každý motivační citát a moudro pozitivní psychologie či pozitivních lidí sráží ještě o kousek níže, obejměte sami sebe. Myslím to obrazně, ale klidně to proveďte i doslova. Dopřejte si chvíle, kdy se zachumláte do hebké deky, postarejte se alespoň trochu o své základní potřeby (jídlo a pití, spánek, pocit bezpečí), uvařte si teplý čaj, který vám pěkně voní, a dopřejte si klid. Nenechte si radit, co máte dělat. Dělejte to, co vám radí vaše vlastní tělo. Možná jste někde četli, že je důležitá sociální podpora, kontakty, sdílení. Ano, to nezpochybňuji, a pokud toužíte po kontaktu, zkuste jej vyhledat. V životě ale přicházejí i chvíle, kdy možná ze všeho nejvíc potřebujete být sami. Jen vy sami víte, jestli se zrovna teď chcete vyspat, projít, pobavit nebo odreagovat čímkoliv, co odvede vaši pozornost. 

V těžkých chvílích někdy nejsou možné velké změny, nebo taky velké změny možná způsobily tu vaši těžkou etapu života. Pomůže zaměřit se na detaily. Na drobnosti, které budou jako patníky lemovat vaši cestu krok za krokem. Jestli víte, že něco máte rádi a je něco, po čem byste toužili, zkuste to do svého dne dostat. I kdyby to měly být umyté vlasy, pěna ve vaně, o hodinu dřívější ulehnutí do postele nebo vypnutí mobilu na dvě hodiny. Někdy nemáme možnost odjet, vystoupit ze svého kolotoče, předat pomyslné veslo někomu dalšímu, zapomenout ani načerpat síly tak moc, jak bychom to potřebovali. V takových chvílích může být záchranou se každé ráno nebo každý večer na něco malého těšit. Mít před sebou vidinu toho, co chceme, co si MŮŽEME dopřát, k čemu ten den přes všelijaké výmoly a hluboké jeskyně putujeme. Dáme-li do misky plné malých černých kamínků znázorňujících naše pocity během těžkého období každý den i nějaký kamínek světlý, bude naše miska za týden či měsíc vypadat jinak, nadějněji. Už jen samotné plánování drobných radostí a těšení na ně má nějaký efekt.

Stejně tak bývá dobré zamyslet se nad tím, co či kdo nás spíše stahuje dolů a ubírá nám sil. Tyto vlivy (lidi) bývá užitečné v co největší míře eliminovat, i za cenu toho, že si to někdo vyloží jako nezdvořilost. Šetřete silami, pokud víte, že je v následujícím období ještě budete potřebovat. A pokud máte chuť, klidně si příjemně lehněte, teple se zabalte a zkuste si představovat, že jste někde, kde jste v bezpečí, klidu, kde je vám dobře. Nic vám nebrání vzít si tam ve své fantazii i někoho, díky němuž se budete cítit ještě příjemněji. Navnímejte si pomaličku, jak to vaše místo vypadá, jaké vůně tam cítíte, jaké zvuky k vám doléhají, čeho se dotýkají vaše ruce či chodidla. Váš mozek tomuto místu postupně přizpůsobí hloubku vašeho dechu, tep vašeho srdce, uvolnění svalů, vyplavování hormonů, trávení, ale i lépe fungující imunitu. Pokud nemáte mnoho možností, jak reálně opustit místo, na kterém vám zrovna není dobře, tuto fantazijní možnost vám nikdo nemůže vzít. Tady se můžete „dobít“, i kdyby to bylo jen na pár minut denně před spaním či během krátké pauzy během toho, co potřebujete zvládat. Klíčové jsou v tom dvě věci. Jednak to, že si uvědomíte, že nejste úplně bezmocní a něco pro sebe dělat můžete, a pak to, že sami sobě dovolíte o sebe vědomě pečovat a dopřávat si to, co potřebujete a o čem víte jen vy sami. Když budete mít chuť hledat odbornou pomoc nebo vyplavovat endorfiny pohybem, jak je všude doporučováno, bude to fajn. Dnešním článkem jsem vás jen chtěla povzbudit, abyste důvěřovali tomu, že to, co může léčit a vyléčit vaše vlastní zranění a bolesti, držíte z velké části ve svých rukou. Když se zeptáme svého já, co by fakt chtělo, bude to mnohdy diametrálně odlišné od toho, co ve skutečnosti den za dnem děláme. 

Jsou věci, které nedokážeme změnit. Ale můžeme změnit svůj postoj k nim. A to vám ze srdce nejen dnes přeji. Někdy nás podrží právě každodenní drobné detaily, na které se dokážeme zaměřit.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková