Učitelé se ve své praxi setkávají nejen s rodiči, s nimiž je náročné se domluvit, ale i s rodiči, s nimiž rozumná domluva vůbec není možná. Někdy jde o rodiče s poruchou osobnosti, jindy o závislého rodiče či rodiče trpícího duševní poruchou. Jednání s takovým rodičem bývá zcela specifické, protože většinou verbálně útočí, zahrnuje vás mnoha nenávistnými emaily v jakoukoliv denní dobu, uráží vás osobně, napadá školu, zpochybňuje způsob vaší práce, zadávání úkolů, hodnocení apod.

Je nutné si uvědomit, že se ze všeho nejdříve potřebujeme opět lidsky sejít. Že se na sebe zase potřebujeme napojit, vypovídat se z toho, čeho jsme plní, zastavit se, naplánovat, co a jak budeme dělat dál. Potřebujeme, podobně jako po dlouhých letních prázdninách, postupně zavádět režim a pravidla, ale hlavně se potřebujeme uklidnit.

Milí učitelé, jak se vám daří během distanční výuku? Možná jste už unavení i otrávení z toho, že žáci nemají dostatečnou motivaci, možná vás štvou kritizující rodiče nebo narůstající napětí ve vlastní domácnosti. Přiznejme si, situace není lehká, ale jednou skončí. Dnes pro vás máme článek, respektive dopis, od paní Mgr. et Mgr. Evy Martinákové, ve kterém přináší svůj pohled na věc a pár tipů, jak tuto situaci ve zdraví přečkat.

Učitelé se ve své praxi tu a tam setkávají s žáky či studenty, kteří jsou téměř permanentně v opozici, odmítají spolupracovat, vyvolávají opakovaně diskuze a nezřídka různými způsoby zpochybňují názory či metody učitele. Jak na takové chování vyzrát?