VÁŽNÉ I NEVÁŽNÉ ŠKOLNÍ PARADOXY očima psychologa

  • Čím méně máte sil, tím více je vám třeba humoru. Totéž platí v souvislosti s blížícími se třídními schůzkami.
  • Přímou úměrnost pochopíte nejlépe ve škole, žel často mimo hodiny matematiky. Popisuje fakt, že čím více potřebujete mluvit s rodičem některého žáka, tím usilovněji se vám vyhýbá. Rodiče snaživých žáků tuto geneticky předanou vlastnost dokládají vlastním poctivým ujišťováním se u všech vašich kolegů, že je jejich dítě kladně vnímáno celým pedagogickým sborem, který dané dítě učí.
  • Učitel nerovná se krotitel! Ten druhý může prásknout bičem, ten první v počítačové době nepráskne už ani třídní knihou. (A pokud práskne, je to výrazně dražší. Cena současné třídní knihy v počítači se totiž zvýšila oproti té papírové verzi mnohem výrazněji, než plat učitele v průběhu stejného časového období).
  • Zub či hlava vás rozbolí zásadně v těch dnech, kdy nemáte naplánovanou žádnou velkou písemku, ale chystáte se probírat nové učivo. (Chystáte-li se zkoušet, rovnou na to zapomeňte! Ani ten největší raubíř ve třídě za váš zub opravdu nemůže).
  • Známkujte velkoryse. Existuje určitá míra pravděpodobnosti, že budete ve stejnou velkorysost doufat ve chvíli, kdy vám bude váš současný žák v budoucnosti zhotovovat protézu či měnit kyčelní kloub.
  • Pokud jste na sobě zpozorovali zoufalství při zjištění, že některého žáka váš předmět vůbec nebaví, zkuste tuto situaci psychologicky „přerámovat“ a radovat se z ní. S velkou pravděpodobností jej totiž za pár let nebudete mít u vedlejšího stolu v kabinetě. (Zcela vyloučit to ovšem nelze. Někteří jedinci mohou zamířit dokonce i na vyšší pozice na vašem pracovišti. Občas to totiž není otázka schopností, ale sebevědomí).
  • Míváte někdy pocit, že nikdo nevidí a neocení, co všechno v práci děláte? Uklidním vás. Máte pravdu. Jen to není pocit, ale fakt.
  • Máte velký elán do práce? Super, ale opatrně s ním. Mnoho vašich kolegů, kteří se už jen plouží podél zdí nebo křičí na děti, jej mělo kdysi také.
  • Nabídka nových a lepších učebnic dorazí neomylně poté, co dokončíte poslední přípravy k té původní. U jazykových učebnic to potěší dvojnásob, jelikož pravděpodobnost, že byste s novou gramatikou a novou slovní zásobou ještě někdy mohli využít cvičení, která jste si připravili pro 5. lekci v té staré, se blíží nule.
  • Udělíte-li dítěti v hodině nějaký trest, hrozí vám, že další přestávka už pěkná nebude. Proč? Starší generace říká o někom, kdo jde na WC, že si jde zavolat. Mladší generace vám říká, že jde na WC, a přitom si jde zavolat. Rodiče mají čím dál tím rychlejší auta a jsou čím dál tím více přesvědčení o tom, že vám musí radit, jak máte pracovat. Mnozí bytostně nesnášejí, když rozvíjejícím se osobnostem jejich potomků nastavíte jakékoliv hranice. Někteří ani neplýtvají časem, aby si za vámi zajeli a jakožto „odchovanci“ televizního programu „Volejte řediteli“ prostě volají.
  • Smutné je to, že vaši lásku k dětem někdy nejvíce likvidují jejich rodiče a lásku k učení předpisy, co a jak máte učit a jakými slovesy máte danou činnost do různých dokumentů popsat.
  • Čas je relativní, stejně jako slova „už“ a „ještě“. Máte-li před sebou na konci pololetí už jen poslední dvě hodiny, zbývající do uzavření známek, vidí rodič ještě celých 90 minut, v nichž můžete se známkou jeho dítěte (za pětiměsíční práci) něco udělat.
  • Učitelé jsou kouzelníci. Umí totiž spojit vlastní pracovní přestávku s dozorem, dodržovat učební plány, a přitom se přizpůsobit zájmu dětí a jejich potřebám (třeba potřebě déle vysvětlovat či opakovat), být důslední a spravedliví vůči všem, a přitom respektovat individualitu, míru schopností a pracovní tempo každého dítěte, dokážou dodržovat vzdělávací plány s důrazem na získávání dovedností a ne znalostí, a přitom kupodivu i předat znalosti, které jsou následně vyžadovány při plošném testování úrovně žáků a studentů. Umí učit, vychovávat, usměrňovat, psychicky podporovat, sociálně začleňovat, vytvářet vhodné návyky, naplňovat specifické potřeby a navzdory tlaku a stresu ještě mnozí pracují s úsměvem a trpělivostí.
  • A tímto se vracíme opět k prvnímu bodu. Čím méně máte sil, tím více je vám potřeba humoru. Usmějte se nad papírováním i lidskou hloupostí a závistí. Vy sami víte, že vaše práce má smysl. Toto přesvědčení si nenechejte nikým vzít.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková