Krize jako šance
Nějaká ta krize tu a tam prostě musí přijít. Přirozeně a zákonitě, stejně tak, jako po celém dnu přichází večer a noc. Přesto se jí bojíme, utíkáme před ní a nevíme si s ní rady, když se najednou objeví v našich životech. Většinou si přejeme, aby byla co nejrychleji pryč, pochybujeme o tom, že ji úspěšně zvládneme a bojíme se toho, co nám přinese do života a co nám z něj naopak bude chtít odnést. Vnímáme ji jako ohrožení, něco, co nás vykolejí z běžného fungování, myšlení i obvyklých pocitů, které prožíváme, takže nás zneklidní a někdy naplní úzkostí a beznadějí.
Krize sama o sobě není nebezpečná. Je jako policejní majáček, který se najednou někde v nás rozbliká a signalizuje nám, že něco v našem životě, vztahu, zaměstnání či těle nutně potřebuje změnu. Že to, jak jsme doposud žili, přemýšleli, cítili, chovali se a trávili čas, je odteď z nějakého důvodu nevyhovující. Že to, co doposud fungovalo či zdánlivě fungovalo, už dál fungovat nebude. Je to signál, že není uspokojována některá z našich potřeb, že nám něco chybí, že se někde vytvořilo prázdné místo, v něčem jsme přetížení, něco postrádáme, nebo se něco takového děje člověku, s nímž jsme ve velmi těsném vztahu.
Krize sama o sobě, ač ji vnímáme jako ohrožující, není něčím, co se rozhodlo nám zničit vnitřní pohodu, vztahy či zdraví. Není něčím, před čím je třeba rychle utéct, nebo co je třeba se naučit ignorovat. Je pouze varováním, že nastal čas na změnu. Neničí nás samotná krize, ale to, když na skutečnost, kterou nám ukazuje, nejsme schopni adekvátně zareagovat. Když se snažíme usilovně žít dál stejně jako doposud, stejně se chováme k partnerovi či dětem, stejně se ničíme v práci, ačkoliv už víme, že to není dobrá cesta či ještě zintenzivníme chování, které se ukazuje jako neefektivní. Ničí nás také to, když krizi nebereme jen jako pomyslný varovně zvednutý prst, ale jako něco fatálního, jako ukazatel toho, že je něco úplně špatně či jsme úplně špatní my a když začneme dělat nepřiměřená rozhodnutí či za sebou rázně pálit mosty a ohánět se svou nespokojeností hlava nehlava. Zničí nás i to, když v úzkosti spojené s krizí pustíme pryč ze svého života něco, co pro nás bylo zásadní.
Krize ve vztahu není ukazatelem toho, že je vztah špatný. Krize je ukazatelem toho, že je něco třeba začít dělat jinak, přenastavit, znova se sblížit, znova si navzájem začít naslouchat, uvědomit si vlastní potřeby a pátrat po potřebách partnera a znova začít pečovat o vztah i o sebe sama. Krize v zaměstnání neznamená to, že je třeba okamžitě skončit, nebo se začít ještě usilovněji snažit dělat to, co nám v poslední době nějak nefunguje. Je upozorněním, že nám něco chybí, že nějak podivně hospodaříme s vlastními silami, že komunikace vázne, nebo je úplně nefungující. Krize v určité etapě života neznamená, že život ztratil smysl (i když i to může nastat), ale mnohem častěji jsme díky ní vedeni k poznání, že je potřeba začít věnovat čas něčemu (někomu) jinému než doposud, že přišel čas se něco nového naučit, že jsme možná péčí o druhé zapomněli na sebe, že se s něčím potřebujeme rozloučit, něco jiného začít budovat a na něco jiného se zaměřit.
Krize je nepříjemná. Je jako hrst písku hozená do soukolí, které doposud hladce běželo. Často nepřichází náhle a nečekaně, ale postupně k ní směřujeme. Když se naučíme vnímat jemné náznaky vlastní nespokojenosti a napětí ve vztazích kolem sebe, můžeme jí částečně předcházet, vnímat ty blikající majáčky už ve chvíli, kdy se objeví v dálce, kdy cítíme, že se v nás pomalu začíná objevovat nespokojenost. Nemusíme ji nechat rozjet naplno. Ale i v případě, že tuto citlivost nemáme a krize nás obvykle překvapí v plné síle, nevadí. I tak se můžeme naučit nevnímat ji jako tragédii, která nás paralyzuje, vyděsí a zaplaví vlnou výčitek svědomí či úzkosti, ale jako šanci. Jako stopku, která nás vlídně chce varovat, že není dobré pokračovat dál stejnou cestou. Jako otázku po tom, jak se cítíme, co nás zraňuje a co bychom potřebovali, aby nám bylo (spolu) zase dobře. Jako šanci na změnu, na zlepšení, na posun dobrým směrem, na lepší duševní rovnováhu a spokojenější život. Nasměrujte svou pozornost a energii ke změně a neplýtvejte silami na nadávání na to, že přišla. Je dobře, že přišla.
Krize je šance. Držte se toho a využijte ji.
