Jak jednat s útočným, psychicky narušeným rodičem
Učitelé se ve své praxi setkávají nejen s rodiči, s nimiž je náročné se domluvit, ale i s rodiči, s nimiž rozumná domluva vůbec není možná. Někdy jde o rodiče s poruchou osobnosti, jindy o závislého rodiče či rodiče trpícího duševní poruchou. Jednání s takovým rodičem bývá zcela specifické, protože většinou verbálně útočí, zahrnuje vás mnoha nenávistnými emaily v jakoukoliv denní dobu, uráží vás osobně, napadá školu, zpochybňuje způsob vaší práce, zadávání úkolů, hodnocení apod. Často vyhrožuje tím, že své dítě “z té hrozné“ školy vezme. Mám teď na mysli opravdu extrémně útočného a kritického rodiče, který se vymyká normálu.
Při jednání s takovým typem rodiče je dobré držet se několika pravidel:
- Neberte si jeho útoky osobně. Zamyslete se, jestli to, co Vám rodič vyčítá, má reálný základ ve vaší špatně odvedené práci, popř. souvisí s nějakou chybou (jíž se může dopustit každý) a pokud ne, dělejte všechno pro to, ať to, co jste si právě vyslechli či přečetli, neovlivní ani vaše sebevědomí, ani vaši náladu.
- Neobhajujte se. Bývá to zbytečné. Rodič, kterého zajímá váš názor, si přijde postěžovat, ale chce si vás taky vyslechnout. Útočný, psychicky narušený rodič má potřebu dostat ze sebe své emoce, zatlačit vás do kouta, přinutit vás, abyste se cítili špatně a začali se chovat podle jeho představ. Ve chvíli, kdy se začnete obhajovat, dáváte mu najevo to, že jej berete vážně a taky mu přidáváte další podněty, na něž může reagovat. Myslete na to, že tento typ rodiče bere slušnost a mírnost jako vaši slabost. Ať budete argumentovat sebelíp, on si svou „pravdu“ nenechá vzít. Jeho cílem je pomstít se vám, ne vyjasnit si situaci a dohodnout se.
- Neustupujte mu. Pokud si na vás vynucuje tento typ rodiče nějaké úlevy, změny, zvláštní přístup pro své dítě, bývá dobré držet se toho, že máte stejné podmínky pro všechny a nediskutovat o tom. (Pokud někdo opravdu potřebuje individuální přístup, může o to požádat slušně). Ustoupíte-li jednou, bude to opět brát jako vaši slabost a neschopnost, kterou mu jen „potvrdíte, že měl pravdu v tom, že to děláte špatně a musí to hlídat a radit vám“.
- Nekomunikujte s ním o samotě, a pokud je to možné, nekomunikujte s ním vůbec. Takto specifičtí rodiče jsou naštěstí výjimkou a bývá dobré domluvit se v rámci školy, že s nimi bude komunikovat jedna osoba, a to ideálně ředitel školy, protože má autoritu a jeho rozhodnutí jsou závazná. Je tím splněn požadavek zabývat se námitkami a připomínkami rodiče, ale zároveň se tím předchází zkreslování informací o tom, kdo komu kdy co řekl. Přijde-li si rodič stěžovat do školy osobně, je dobré jej k řediteli zavést či poslat a schůzky se případně účastnit jako další osoba. Píše-li vám své stížnosti v emailech, je nejlepším řešením zareagovat s odstupem jednoho či více dnů jednou větou, v níž vyjádříte, že jej informujete o tom, že jste stížnosti obdržel/a, ale že se s nimi má rodič obrátit přímo na ředitele školy. Rodiči tím opět dáváte najevo, že jej berete vážně (zareagujete), ale nebudete se jeho připomínkami zabývat. Rodič se často řediteli už neozve, protože by musel svou stížnost přeformulovat ve zdvořilejším tónu a protože emoce, které jej k napsání stížnosti vedly, si už vybil na vás.
- Když se s útočným rodičem setkáte, bývá to hodně nepříjemné, zvláště pro citlivé a svědomité bytosti. Může to ve vás vyvolat řadu pochybností, ale taky myšlenek a negativních pocitů. Doporučuji vám vypovídat se z toho, jít se projít, vydýchat to, dostat jak emoce, tak i napětí, které vám takový rodič předal, ze sebe ven.
Nejen ve škole, ale i v běžném životě je dobré si uvědomovat, že není třeba, aby vás měli všichni rádi a abyste se všemi dobře vycházeli. Není to reálné. Budete se setkávat i s lidmi, před jejichž chováním a útoky se potřebujete chránit. Přeji vám, ať to dokážete bez pocitů viny a výčitek svědomí.