Pár tipů pro online třídnické hodiny
Už jste se zkoušeli během distanční výuky sejít se svou třídu nejen kvůli výuce, ale taky kvůli podpoře vztahů a sdílení? Zkuste to, většinou to stojí za to. V čase, kdy se děti neschází ve škole, dochází k narušení kontaktů ve třídách, k tomu, že spolu často komunikují jen malé skupinky dětí a nejedno dítě se ocitá zcela mimo kolektiv. To vše se děje v době, která klade velké nároky na psychickou odolnost nás všech, dětí i dospělých. Projevený zájem a sdílení tak může být mnohem významnější než v dobách normálního fungování. Pokud máte ve škole školního psychologa, můžete jej požádat o spolupráci, nebo se do toho pusťte sami. Náplň takového hodiny se bude lišit podle počtu dětí, technického vybavení i věkové skupiny, s níž pracujete.
Osvědčují se aktivity, při nichž se nějakým způsobem zapojí každý, ovšem nenásilně. Menší děti mohou představit svou oblíbenou hračku, starších žáků se můžeme zeptat, jaká aktivita jim pomáhá, aby se cítili dobře. Můžeme s nimi sdílet obrázek (např. zadáte-li si do vyhledávače „blob tree“) a nechat je vybrat si postavičku, která nejlíp ukazuje, jak se právě cítí a říct k tomu ostatním pár slov. To lze dělat opakovaně na každé online třídnické hodině. Můžeme je nechat nakreslit „pizzu“, rozdělit ji na různě velké dílky a vypsat, čemu se každý den věnují a kolik jim to zabere času. Více času = větší dílek „pizzy“. Můžeme se i ptát, čemu by rádi věnovali více a čemu méně času, než to mají na svém obrázku. Máme zpětnou vazbu ohledně toho, kolik času jim zabere práce do školy i toho, jak tráví volný čas. Kdo je sám, kdo s rodinou, kdo má domácí povinnosti, kdo sportuje apod. Můžeme hrát různé hry, při kterých děti píší na papír, do chatu, nebo zapínají či vypínají kameru.
Oblíbená je hra „empatie“, kdy má dítě za úkol odhadnout, jakou odpověď zvolí většina spolužáků. Učitel se např. zeptá na zvíře, sport, školní předmět, letopočet, město… a každý z žáků zapíše na papírek tu odpověď, kterou očekává od většiny. Na konci (po 10 položkách) se počítají body. Dítě získá za každou odpověď tolik bodů, kolik lidí ji na svém papírku mělo (např. 10 lidí mělo jako zvíře psa, 7 kočku, 2 králíka = všichni, kdo mají psa, mají 10 bodů, kdo kočku 7 bodů a ti dva, kteří měli králíka, mají body 2). Vyhrává ten, kdo má po sečtení bodů za všech 10 položek nejvyšší číslo.
Další oblíbenou online hrou je obdoba hry „Místa si vymění ti, kteří…“ (např. mají 2 sourozence, bydlí na vesnici, mají doma psa, chodí do školy rádi, hrají na nějaký hudební nástroj…). V online verzi dostanou ti lidé, na které sedí určitý výrok, za úkol zapnout si kameru. Ostatní zůstávají mimo obraz a jen sledují. Pokud se stane, že některé dítě webkameru nemá, může napsat do společného chatu a učitel jej zmíní, popř. je-li takových dětí více, přesouvá se do chatu celá tato hra, nebo se dítě přihlásí „pacičkou“ (např. na Zoomu) či promluví.
U starších dětí se dá použít také hra, při níž se přirovnají k nějakému zvířeti či věci a zdůvodní proč. Např. cítím se jako vymačkaný citron, protože mi chybí energie, nebo jako ping-pongový míček, protože poskakuji od jednoho předmětu k druhému, či jako kočka, protože se tady celé dny jen lenivě povaluji.
Můžeme jim ukázat přes web kameru určité předměty či obrázek a nechat je pak napsat na papír, co všechno si zapamatovali, nebo si zahrát hru „Chtěl/a bych, aby vedle mě teď seděl/a XY, protože…“. Tady je dobré, když učitel zdůrazní, že by si taky rád zahrál, protože tím získá šanci „posadit“ vedle sebe virtuálně dítě, které si nikdo nevybere. Tato aktivita je zaměřena na pozitivní vlastnosti dětí a podporuje soudržnost a pocity přátelství.
Můžete nechat starší děti či studenty nakreslit pohár (číši, džbán…), do něj zaznačit jakou „hladinu energie“ teď mají. Pokud se cítí dobře a radostně, je hladina vysoko, pokud smutně a unaveně, bude nízko. Nalevo je pak nechte vypsat všechno, co jim energii dodává, co jim dělá radost, co je baví, těší. Mohou psát slova, nebo si kreslit symboly, mohou psát aktivity, lidi, místa… Totéž pak napravo, kde uvedou, co všechno je unavuje, vyčerpává, kazí jim náladu, ubírá energii. Pak je můžete vyzvat, ať každý řekne jednou větou (či několika větami) něco ke své kresbě (může a nemusí ukázat na web kameru, NENUTÍME!!!), nebo to nechat na dobrovolnosti, ať promluví jen ten, kdo chce. Popř. můžeme říct, že je možné zmínit jen hladinu energie (mám jí málo/středně/hodně) bez dalšího komentáře. Zajímavé bývá i to, když se zeptáme, čeho mají více (kdo našel spíše negativa a kdo pozitiva), popř. jestli mají stejnou věc/aktivitu/člověka na obou stranách.
Je výborné, pokud jsou učitelé ochotni si vyzkoušené a osvědčené hry a postupy sdílet, předávat si vzájemně inspiraci. Hlavní je ale to, abychom dětem vytvořili společný prostor. Abychom je měli v jednu dobu na jednom místě a podpořili jejich interakci, sdílení zážitků, pocitů, radostí či myšlenek, a to bez hodnocení či tlaku na výkon. Záleží pak na učiteli, jestli dětem dovolí zůstat takto online i po jeho odchodu, popř. jestli jim nabídne, že mu můžou do chatu napsat i něco osobního, na co se chtějí zeptat, co je trápí, s čím mají při online vzdělávání potíže. Tady je nutné vysvětlit těm mladším, jak psát do chatu, aby to viděli všichni a jak do něj psát, aby to viděl jen jeden člověk. Mějme na paměti, že i u této hodiny může být přítomen rodič a dávejme si proto pozor na citlivá témata nebo příliš osobní informace.
Na závěr jen shrnu zkušenosti psychologů na krizových linkách i ve školách. Přibývá dětí a mladých lidí s psychickými problémy způsobenými dlouhým pobytem doma a současnou situací. Je hlášeno více případů domácího násilí, ale narůstají i počty dětí se sebepoškozováním, sebevražednými myšlenkami, úzkostnými a depresivními poruchami i poruchami příjmu potravy. I kdybyste se na třídnické hodině „jen“ sešli, zahráli si nějakou hru a společně se zasmáli, má to smysl. To je totiž to, co dětem a mladým lidem obrovsky chybí.
