Jak se žije maturantům v roce 2020
Při letmém pohledu na situaci maturantů v době, kdy jsou zavřené školy z důvodu koronavirové pandemie, můžeme najít určitá pozitiva. Mají volnější režim, dobu studia si do značné míry určují sami, nejsou tak zatěžováni v nematuritních předmětech, mají klid na přípravu k maturitě i přijímací zkoušky, míjejí je velké testy a zkoušení, nemůžou propadnout. Tady někde ta pozitiva ale pomalu končí a nastupuje realita a zátěž, kterou si málokdo uvědomuje.
Proběhly stužkovací večírky či plesy, při nichž si maturanti užili svou krátkou chvíli „slávy“. Proběhlo pololetní známkování a v únoru už bylo rozjeté opakování k maturitě, kteří měli mnozí učitelé rozplánované až do druhé poloviny dubna. Byla podána většina přihlášek na vysoké školy. Plánů bylo hodně. Od nácviku maturitního testování či zkoušení, přes společné opakování a ujasňování, focení na tabla, poslední zvonění, pasování dalších ročníků na maturanty, až po předvídatelný průběh maturit, přípravy na vysokoškolská studia a různé formy přijímacích zkoušek na vysoké školy. Místo předvídatelného a očekávaného přišla ovšem nejistota.
Chvíli si maturanti mysleli, že budou doma pár dnů, brzy to ovšem vypadalo na týdny. Chvíli se hodně diskutovalo o tom, že maturity letos nebudou, což některé potěšilo, ale jiní se touto vizí trápili. Náhlý, nepřirozený konec školy, změny a nejistota, co, jak a kdy vlastně bude. Tak by se dal popsat závěr jejich středoškolského studia. Mnozí nad tím mávnou rukou, že je to prostě realita a každý ji musí přijmout, nikdo z nás si události posledních týdnů nezvolil dobrovolně. Jistě. Ale mysleme na to, že nejde jen o maturitu. Řada studentů, kteří letos končí střední školu, měla domluvené různé přípravné kurzy na vysoké školy. Řada z nich měla možnost absolvovat více srovnávacích testů, přičemž ten nejlepší výsledek měl rozhodnout o jejich přijetí k dalšímu studiu. Řada z nich má několik přihlášek a obává se toho, jak se jim ve zkráceném období podaří skloubit jejich termíny a jak bude ještě donedávna předvídatelné výběrové řízení vlastně probíhat.
Kromě toho ale nemá tento ročník regulérní šanci ukončit jednu svou životní etapu. V úterý odpoledne odešli „na čas“ do domácí výuky a netušili, že si jako třída už do lavic nesednou, že se s nimi nerozloučí jejich učitelé, že od nich neuslyší slova, která ročníky před nimi i po nich slýchávají. Nezažili společné focení na tablo, nevyřádili se při posledním zvonění, neužili si ty poslední společné akce, kdy mohli být jako třída pohromadě, kdy procházejí školou a učitelé se na ně už shovívavě dívají jako na dospělé lidi, kteří před jejich očima a jejich vedením dozráli v zajímavé bytosti. Letos se nikdo neptá na termín maturitního večírku, protože není jisté, že bude, a pokud bude, není jisté, kolik lidí se jej vůbec zúčastní.
Kromě toho jsou tady i další aspekty. Letošní maturanti mají možnost zkusit si tak trochu jaké to je, studovat samostatně. Jsou přeci už dospělí, takže by to neměl být problém. Ale nezapomínejme na to, že ne všichni mají dobré podklady k maturitě nebo studijní schopnosti, ne všem se jejich učitelé věnují tak, jak by to potřebovali, ne všichni mají dobré rodinné či technické zázemí. Mnozí z nich přebírají péči o domácnost či mladší sourozence nebo doma více pomáhají, mnohé trápí izolace a partnerské vztahy, mnohým se v izolaci výrazně zhoršily jejich psychické problémy či finanční situace, takže chodí kromě studia také na brigády.
Ano, i to je život, i to je zkušenost, i to je potřeba unést a zvládnout. V průběhu života přicházejí nečekané situace a je hloupost zavírat před tím oči, nebo se snažit dospívající před vším uchránit. Jistě. Oni to zvládnou a unesou. Ale zkusme je v tom trošku podržet. U maturantů rok co rok pozoruji nejistotu či úzkost, obavy z toho, co bude dál, co budou dělat, jestli to, co si vybrali, bude dobrá volba, jak seženou peníze, co se v jejich životech změní a co jim příští měsíce přinesou. Procházejí velkou životní změnou, opouštějí strukturované studium na střední škole i své domovy a já se je vždycky snažím povzbudit v tom, že nejde o zásadní životní rozhodnutí, a když zjistí, že si nevybrali dobře, mají možnost se přesunout jinam. A podobná povzbudivá slova slýchávají určitě i od dalších učitelů. Bývají za to vděční. Zkusme si proto na chvíli představit, jak se asi cítí ti letošní maturanti ve své nejistotě. Zkusme se zajímat o to, co je trápí a nad čím přemýšlejí. Zkusme si vyslechnout jejich obavy a brát je vážně. Zkusme jim být nablízku a podržet je. Milým slovem, emailem, vyjádřením toho, že víme, že to nemají snadné. A když se u těch maturit sejdeme, mysleme na to, že i oni potřebují svůj rituál ukončení. Akt, při kterém se rozloučí se svou školou i s námi. Akt, při kterém jim zdůrazníme, že něco končí, ale něco nového začíná, že byli součástí školy. Zkusme do toho tentokrát dát trochu víc citu a sebe samých. My to ve školách zažíváme každý rok. Pro ně je to sice letos podivný, ale přesto jedinečný a důležitý životní krok a zážitek.
