Kde brát a nekrást

Někteří z vás se možná teď zaradovali, že se v dnešním článku zaměříme na platy ve školství, možnost nějakého rychlého a spolehlivého přivýdělku či získání čehokoliv zdarma a někteří se od něj naopak možná kvůli opakovaně „propíranému“ tématu peněz pro učitele začali znechuceně odvracet. První skupinu zklamu, druhou uklidním. O to, jak vaše práce je či není ohodnocena, dnes nepůjde. Podíváte se do zásobárny svých sil, jestli vám tam ještě něco zbylo, nebo v tom svém pomyslném „sklípku“ vidíte už jen prázdno a pár pavučin…

Pokud pracujete jako učitelé a cítíte se v těchto dnech plni nadšení ze své práce, srší z vás energie a nápady se vám v hlavě rodí jeden za druhým, pak pro vás dnešní článek určen není a doporučuji vám jej na tomto místě přestat číst a počkat si na nějaký jiný. Patříte-li ovšem mezi ty pedagogy, kteří už ve školství strávili nějaký ten rok či dokonce (pár) desetiletí poctivou snahou dělat svou práci dobře, věnovat se dětem či studentům, prožívat s nimi jejich bolístky, úspěchy i neúspěchy a jste učiteli nejen tělem a hlavou, ale i srdcem, je dost dobře možné, že vás začíná přemáhat ta „klasická předprázdninová“ učitelská únava. Jak se projevuje, vám v tom případě nemusím popisovat. Prostě se vám už moc (či vůbec) nechce, reagujete podrážděněji, než je pro vás obvyklé, a i když možná ještě udržíte úsměv na tváři ve třídách, kabinetech a na poradách, domů jdete často (nebo denně) hodně unavení a každou hodinu, kdy musíte ještě navíc suplovat, vnímáte jako křivdu a zátěž srovnatelnou se zdoláním vysoké hory nebo situací, kdy před sebou máte v lahvi trochu vína, na které se těšíte, a najednou někdo přijde se svou skleničkou a chce, abyste mu odlili. (Jelikož patří učitelé mezi jednu z profesí v ČR, jejíž příslušníci jsou nejvíce ovlivněni závislostí na alkoholu, předpokládám, že tento příklad bude pro řadu z vás nejlépe pochopitelný).

Že je květnová a červnová únava normální, víte sami. Učitelská práce je hodně o dávání, navazování vztahů, hledání cest, spoluprožívání, společném smíchu, zážitcích úspěchu ale i o snaze, jejíž výsledky někdy nevidíme, o náročných dětech, kritických rodičích, nedořešené inkluzi, nezdravých kolektivech ve třídách i mezi kolegy, o hledání cest, metod a způsobů, jak předat a rozvinout maximum možného s tím, jací jsme a co umíme a s ohledem na konkrétní situace, které prožíváme. Umíme-li si od své práce a všech lidí v ní držet zdravý odstup, máme to v tomto ohledu jednodušší, síly nám nedocházejí tak výrazně a tak rychle. Jsme-li ale tzv. „srdcaři“, hrozí nám zcela reálně dlouhodobá únava a vyčerpání.

Zkusme proto do konce roku hospodařit se silami, které máme. Zpomalme, zpříjemněme si něčím jednotlivé pracovní dny, očíslujme si v kalendáři týdny, které zbývají do konce školního roku. Naplánujme si trochu testy a případné zkoušení tak, ať si pro sebe můžeme uzavřít známky dříve, než obvykle, ať můžeme být letos v klidu ve chvíli, kdy budou naši kolegové nejvíc „tlačit na pilu“ a děti budou už hodně unavené. Řešme zavčasu všechny ty nerozhodné známky či problematické „případy“ a nebojme se být velkorysí všude tam, kde to nebude vyloženě nespravedlivé nebo opravdu nevýchovné. Budeme sice ještě dále probírat, ale není nutné až do konce ze všeho psát testy nebo zkoušet. Zařaďme do hodin něco veselého, příjemného či neobvyklého. Odpočívejme. Zdřímněme si, procházejme se, vytáhněme kola, koloběžky, brusle, motyky či kočárky s vnoučaty a vnímejme barvy, vůně a zvuky. Poseďme na sluníčku s lidmi, s nimiž je nám dobře a zkusme se zaměřit na to, aby to nebyli kolegové či lidé stejné profese, jakou máme sami. Dopřávejme si aktivity, zážitky či jídlo, které máme rádi. Odměňujme se za to, že jsme se snažili poctivě pracovat a že jsme se skutečně zajímali o ty, s nimiž jsme strávili řadu hodin, dnů, týdnů, měsíců i let v jedné třídě. Zkusme se i ve vlastních myšlenkách nezaměřovat na to, že už nemůžeme, ale spíše na to, že teď prožíváme krásné období, protože se další etapa naší práce chýlí ke konci, vidina dovolené je už zřetelná a naše radost z toho je podporována tím, že nám zatím ze zaslouženého volna nic neubývá. A až se kolem nás začne stupňovat to klasické napětí před koncem roku, zkusme se letos nenechat strhnout, zkusme zůstat „nad věcí“ a pozorovat dění kolem sebe s odstupem. Když si budeme v myšlenkách neustále opakovat, že už jsme vyčerpaní, budeme se tak cítit. Když se zaměříme na těšení se na volno, na to, že už se jen „několikrát vyspíme“ a budeme jej prožívat, může to mít pozitivní dopad na naše prožívání, naše pocity.

Každý školní rok jednou skončí a přijdou dny, kdy nebudete dělat přípravy, opravovat písemky, komunikovat s několika desítkami lidí denně a řídit se podle zvonění. Za chvilku je tady čas, kdy budete moci svačit i v době mimo čas velké přestávky, kdy si kávu vypijete tak akorát teplou, kdy se nasoukáte do vytahaného trička, vyčurat se si zajdete, kdykoliv se vám zachce a kolegům, které nemáte chuť vidět, řeknete, že nemáte čas. Tak vydržte! Já jsem v tom na rozdíl od lidí, kteří kroutí hlavou nad tím, že učitel přeci nemá být z čeho unavený, s vámi a vím své. Už se nám to blíží, ale ještě nám žádné dny volna nezačínají ubíhat. Je to vlastně nádherné období.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *