Jak jednat s agresivním rodičem

Top téma. Jedna z nejčastěji pokládaných otázek v rámci mých setkávání s učiteli, na niž se ptají ženy.  Možná je to tím, že je jich ve školství víc, možná si na ně spíše dovolí rozzlobený rodič slovně zaútočit. Nevím, nedělala jsem na to žádný výzkum a tak se jen domnívám, že ženy bývají napadány častěji. Podstatnější než otázka, je ovšem odpověď na ni. Kéž by existovala jednoduchá rada, postup, který by učiteli zajistil nejen schopnost kontakt s agresivním rodičem profesionálně zvládnout, ale k tomu i schopnost nenechat se jím vnitřně „rozhodit“. Necítit se po něm jako spráskaný pes, nepochybovat o smyslu své práce či o sobě samotném. Ač existují určité rady pro tyto typy konfliktů, univerzální návod sestavit nelze. Setká se určitý typ rodiče s určitým typem učitele v určité kultuře, v určitém typu školy, kterou navštěvuje určitý typ dítěte a řeší se určitá situace v určitou dobu a na určitém místě. Každou z těch položek, které jsem vyjmenovala, je možné libovolně měnit, takže vzniká nepřeberné množství možností průběhu konfliktu, které mohou nastat. (A to si odmyslíme fajnové doplňkové detaily, jako setkání otce, který pohrdá ženami, s feministicky laděnou ženou trpící aktuálně například PMS či bolestí hlavy).

Kdybych na tomto místě skončila, tak byste právě četli jediný zcela pesimistický článek, který jsem kdy napsala. Je zřejmé, že článek ještě nekončí, tudíž možná čekáte, jak vás z pocitu „vydanosti napospas zuřivým rodičům“ vytáhnu zase ven. Tvrdím, že neexistuje jediný univerzální recept, ale netvrdím, že se debata (či v první fázi útok) s agresivním rodičem nedá zvládnout. Neslibuji vám ovšem, že pak budete klidné a usměvavé (což platí i o mužích). Je důležité si uvědomit, že jde o konflikt. A ten v normálních lidech nevyvolává nikdy euforii a pozitivní emoce. Budete-li po verbálním útoku rodiče naštvaní, smutní nebo rozklepaní, radujte se z toho, že jste normální. Pro tu fázi, kdy si na vás někdo vybíjí svou agresivitu, vám dám pár bodů, které by vám mohly pomoci.

  • Zkuste v první fázi co nejrychleji rozlišit, o jaký typ agresivity se jedná. Zdá se vám, že podle způsobu vyjadřování a způsobu, jak vás daný člověk oslovuje, máte před sebou spíše někoho, kdo z hloubi své duše pohrdá školstvím, učitelkami, vzděláváním apod. a urážení druhých je pro něj na denním pořádku? Nebo se za výbuchem vzteku u rodiče skrývá spíše zoufalství, zklamání, bezmocnost a pocit opakovaného nepochopení? Toto rozlišení je zásadní.
  • Je-li to první typ, nebude vás poslouchat, nepřišel diskutovat, nehledá řešení, přišel se na vás „vyřvat“. Velká snaha na vaší straně vysvětlovat a domluvit se bývá často plýtváním energií a vaše následné negativní pocity jsou více či méně nevyhnutelné (protože na vás tento typ nenechá „nit suchou“), a to i přesto, že si takový typ rodiče nezaslouží, abyste se kvůli němu trápili. Uleví se mu a za chvíli se někde v hospodě směje, jak vám to pěkně „nandal“.
  • Je-li to druhý typ, zpozorněte a naslouchejte. Někdy se agresivně začnou projevovat rodiče, kterým na jejich dítěti či dětech záleží, kteří respektují učitele, kteří se opakovaně pokoušeli domluvit s někým ve škole po dobrém, kteří upozorňovali na to, že je jejich dítě odlišné a nelze to změnit (i když oni jsou ti první, kdo by si to přáli!), kteří jsou už sami zoufalí z toho, že narůstají jen problémy, přibývají poznámky, dítě jim doma zvrací a opakuje, že nechce jít do školy, že se bojí a oni už v zoufalství nevědí, co udělat. Zvýšení hlasu bývá někdy posledním pokusem o to, změnit něco, v čem nejsou schopní dál při zachování duševního zdraví sebe, dítěte i vás fungovat. Tento druh agrese vás nemá urazit a ranit, ale vyjadřuje trochu nešťastně obrovskou potřebu něco změnit.
  • U prvního typu nedovolte, aby na vás rodič křičel před dětmi, vezměte jej do kabinetu, kde máte kolegy, nebo přímo k vedení. Pokud rodič nad vámi stojí, postavte se také, popř. rodiči můžete nabídnout židli k sezení a sama zůstat stát (zdání psychologické převahy).
  • U obou typů zkuste zachovat klid, zhluboka dýchat, narovnat se, stoupnout si do takové vzdálenosti, aby vám to bylo příjemné (popř. za stůl, za opěradlo židle…), požádejte rodiče, aby nekřičel, jinak se s ním nebudete bavit. Požádejte jej, aby vás neurážel, jinak se s ním nebudete bavit. Tím vším už dáváte najevo, že rozhodujete „o pravidlech hry“ a nenecháte si všechno líbit.
  • Rodič si před cestou do školy často hodně dlouho v duchu formuluje, co všechno vám řekne, co všechno řeknete asi vy jemu, jak on na to zase zareaguje. Asi to jediné, co nečeká, je to, že zůstanete v klidu. Nepůjde-li to celkově (a to nepůjde), alespoň se tak tvařte. Neargumentujte dřív, než mu dojde dech, neposlouchal by vás. Nechte jej mluvit, stůjte a dívejte se. (Prosím, netvařte se při tom shovívavě, jako matka pozorující vztekající se dítě). Zkuste udržet neutrální výraz, popř. klidně přikyvujte. Neznamená to, že souhlasíte, ale že posloucháte. Toto agresivní rodič nečeká. Říká se tomu metoda otevřených dveří. Agresivní člověk se obrazně rozběhne proti vám a očekává, že se budete bránit, že „tvrdě narazí“, že se začnete hádat a útočit. Mlčením a posloucháním mu vezmete vítr z plachet.
  • Až se trochu uklidní, zkuste najít něco pozitivního na tom, co řekl (oceňte jeho zájem o dítě, to, že přišel situaci řešit apod.), mluvte klidně a požádejte ho, aby vás chvíli poslouchal. Vyjádřete mu pochopení v tom, že se jej něco dotklo, ale řekněte mu i to, že křikem a urážkami se to nevyřeší. Popište situaci ze svého pohledu. Co se osvědčí často, je požádat rodiče o to, aby vám popsal, jak by situaci na vašem místě řešil on. Zjistíte, že buď neví, nebo vám navrhne řešení, u nichž mu vysvětlíte, proč nejsou realizovatelná. Existují i případy, kdy se jeho návrhem můžete inspirovat.
  • Nenechte se vmanévrovat ani do pozice dítěte, které někdo kárá, ani s dospělým proti vám nejednejte jako rodič s dítětem, či jako učitel s dítětem. Pozor na tón. Myslete na to, že se baví dospělý s dospělým.
  • Přemýšlejte o tom, co vám rodič říká, vnímejte na chvíli jeho úhel pohledu, jeho pocity a pokud se zklidní, snažte se najít nějaký kompromis.
  • Dostaňte ze sebe stres, který jste prožili, a to nejlépe nějakou pohybovou aktivitou. Je to důležité, abyste se zbavili napětí, negativních emocí a stresových hormonů. Stresová reakce nás má připravit na útěk či útok, a pokud ani jedno z toho nevyužijete, zůstává ono napětí ve vás.

Vím, že to, co jste právě dočetli až sem, je jen lehkou ukázkou možností, jak jednání s agresivním rodičem přestát bez větších následků. Ale i toto málo je lepší, než nic.

Přeji vám dostatek moudrosti, abyste dokázali naslouchat tomu naléhavému a osobnímu, co vám rodiče sdělují a dostatek nadhledu při jednání s těmi, kteří snahu, ochotu a logické argumenty ocenit žel nikdy nedokážou.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *