Učitel na dovolené – jak využít volný čas k opravdové regeneraci sil

Čas dovolené je ve všech profesích časem, kdy máme příležitost načerpat sílu, odpočinout si od každodenních povinností, nabrat odstup od toho, co jsme v posledním období prožili a energii na to, co nás čeká v období dalším. U tzv. „pomáhajících profesí“, tj. profesí, při nichž jsme v každodenním kontaktu s druhými lidmi, staráme se o ně, poskytujeme jim určitý „servis“, vymýšlíme pro ně činnosti, vedeme je, řešíme konflikty a prožíváme neustále spoustu emocí spojených s různými vztahy, je čas dovolené také časem, kdy si nutně potřebujeme odpočinout od lidí. Čím déle se profesi učitele (lékaře, psychologa, policisty, zdravotní sestřičky, pečovatelky…) věnujeme, tím tato potřeba nabývá na síle.

Delší dovolená je navíc jednou z možností, jak oddálit tzv. syndrom vyhoření, jak mu předcházet a jak jej léčit, pokud se u nás začíná projevovat nadměrná únava z naší práce, podrážděnost, pocity zbytečnosti, nedoceněnosti, nechuť být v kontaktu s dětmi, klienty, kolegy, rodiči a kdy se kolem nás množí konflikty jak v práci, tak i mimo ni. Delší dovolená by měla trvat v ideálním případě nejméně 14 dní vkuse. Na začátku dovolené je totiž mnoho učitelů ještě tzv. „jednou nohou v práci“, doznívají poslední případné konflikty, které proběhly před prázdninami, zpracováváme nedávná nedorozumění a úspěchy. V prvních dnech popisuje mnoho učitelů velkou únavu, vyplývající z často náročného konce školního roku. Teprve po několika dnech se dokážeme od své práce lépe oprostit a užívat si volna. Před nástupem zpět do práce už opět přemýšlíme, co a jak budeme dělat.

Jak si naplánovat čas volna, aby pro nás byl co nejvíce přínosný? Neexistuje soubor rad, platný pro všechny. Každý z nás má jiné zájmy, jinou rodinnou situaci, jinak fungující partnery či babičky, jiný temperament a jinou představu o tom, co bychom chtěli ve volném čase dělat. Články typu: „Pět kroků ke spokojené dovolené“ by proto byly jen laciným populistickým pokusem, kterých jsou plné časopisy i internet, které ovšem nevedou ke kýženému výsledku a spokojenosti. Ale navzdory tomu, co jsem právě napsala, existuje pár bodů, nad nimiž stojí za to se zamyslet:

  • Jste-li učitelé, radujte se z toho, že je vaše dovolená tak dlouhá, že máte šanci nabrat energii a zregenerovat se. Nenechte si to zkazit těmi, kteří ve školství nikdy nepracovali, nedovedou si náročnost učitelské práce představit a budou vám s pokyvováním hlavou (a třeba i určitou mírou závisti) předhazovat, že máte „prázdniny“. Radujte se, nediskutujte o tom, užívejte si to.
  • Nesnažte se moc o to, aby vaše dovolená byla co nejlepší. Celý čas, který trávíte v práci, se o něco snažíte, o něco usilujete, plánujete a organizujete hodinu za hodinou, den za dnem, týden za týdnem. Chcete-li si odpočinout, nechte věci plynout a nechte plavat „dokonalost“. Dovolenou máte na to, abyste se chvíli nemuseli snažit, podávat výkony a oslňovat ostatní.
  • Vnímejte, co máte chuť dělat a dělejte to. Někteří z nás potřebují mít plán, aby byli v klidu a spokojení. Pokud mezi tyto lidi nepatříte, užívejte si toho, že se můžete ráno vzbudit a podle momentální nálady, počasí, zlobivosti vlastních dětí či podle své chuti se věnujte tomu, co vás láká. Každý den nemusí být akční, ani nabitý velkými zážitky či dojmy, nemusí být ani drahý a přesto vám může přinést to hlavní – odpočinek, spokojenost, uvolněnost, klid, ticho, pohodu, vnímání toho, co je kolem vás, zastavení, zamyšlení, lenošení, samotu, prostě opravdový opak toho, čím bývají naplněny vaše pracovní dny.
  • Zkuste v čase své dovolené omezit činnosti, které úzce souvisejí s vaší prací. Mám tím na mysli nejen to, že cítíte-li se unavení z práce, je třeba v čase dovolené odmítat pracovní úkoly, nebo se jim věnovat jen v míře nezbytně nutné, ale také to, abyste netrávili velkou část prázdnin hlídáním cizích dětí, či v roli vedoucího na táborech. Jako učitel/ka jste denně v obrovském množství mezilidských kontaktů, takže jste jimi doslova „přesycen/a“. Někdo to snáší lépe, někdo hůře (podle míry naší extra- či introverze a náplně volného času), ale obecně se dá říct, že chcete-li tuto práci dělat dlouho, je nutné „vyvažovat“ to, čeho je hodně opakem. Velké množství kontaktů a hluku chvílemi samoty a ticha, velkou míru odpovědnosti chvílemi volnosti, spoustu práce pro druhé myšlenkami na sebe samého/samou, dlouhodobé vnímání potřeb druhých a přizpůsobování se jim pak tím, že vnímáme potřeby vlastní a pracujeme také na jejich naplňování. S tím souvisí i poslední doporučený bod.
  • Jakožto jedinci duševně pracující v kolektivu si hledejte v hojné míře fyzické aktivity o samotě, či s lidmi, s nimiž nemusíte moc mluvit, když se vám nebude chtít.

Zátěž je v učitelském povolání výrazná a nejvíce o tom víte vy, kdo tuto profesi děláte s láskou, poctivě a dlouhodobě. V uplynulých měsících (či letech) jste udělali pořádný kus práce, předali jste dál spoustu informací, zkušeností, povzbuzení, výchovných napomenutí, úsměvů, trpělivosti i vlastní energie a pravděpodobně to máte v plánu dělat i nadále. Teď ale nastává čas, abyste doplnili vlastní zdroje toho, co chcete předávat dál. Zastavte se a dopřejte si to, co vás těší.

Přeji vám všem krásné letní dny

Mgr. et Mgr. Eva Martináková

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *